Kostel náleží v regionu k historicky nejmladším - byl postaven na náklad olomouckého arcibiskupa Bedřicha z Fürstenbergu v letech 1873 - 1874 podle plánu stavitele Kybasty, který se inspiroval severskou architekturou. Stavbě kostela dominuje vysoká štíhlá věž s úzkými vysokými okny a trojúhelníkovými frontony nad horním okrajem.
Konstrukce střech nad lodí ve dvou výškových úrovních je velmi komplikovaná a zaujme dokonalým řemeslnickým zvládnutím složitých prostupů jednotlivých segmentů. Střecha jer doplněna strmými stříškami a zdůrazňuje zalamovaný půdorys lodi vzniklý díky přístavbám předsíni před jednotlivými výstupy.
V interiéru kostela dominuje 14 bohatě vyřezávaných sloupů, které nesou kruchtu se třemi arkádami. Vybavení lodi a presbyteria pořídilo rovněž olomoucké arcibiskupství, kterému náležela většina lesů v okolí až do konce čtyřicátých let. Patron kostela byl vybrán podle jména donátora - kardinála Landgrata.
Historie kostela
O vzniku dřevěného kostelíčka na Bílé kolují různé verze. Praví se ku příkladu, že Jeho Eminence kardinál Fürstenberg koupil na světové výstavě ve Vídni model švédského kostela a podle něj že dal postaviti kostelíček na Bílé.
Jiná verze zase dí, že prý na výstavě koupil hotový kostel a ten dal pak dopraviti na Bílou atd.
Ve skutečnosti věc se má takto: Na dřívějším panství hukvaldském byly tři dřevěné kostely a to ve Větřkovicích, v Kopřivnici a v Tiché. Poněvadž kostelík větřkovský byl na spadnutí, obdržel tehdejší inženýr arcibiskupské stavební kanceláře v Kroměříži, zemřelý arcibiskupský stavební rada Antonín Kybast, od tehdejšího arcibiskupa Fürstenberga rozkaz, aby podle hotového nákresu vídeňského architekta Lipperta kostel ten přestavěl. Kostel byl přestavěn v roce 1868 a bohužel již zhořel.
Stavba ta se zalíbila Jeho Arcibiskupské Milosti a brzy poté pojal úmysl postaviti dřevěný kostelík i obyvatelům jemu tak milých Ostravických hor.
Když inženýr A. Kybast v letech sedmdesátých v arcibiskupské režii prováděl stavbu Frýdlantského kláštera, vybídl ho jednou arcibiskup, aby ho provázel na vyjíždce do hor. Když se pak na této vyjíždce dojelo údolí Bílé, vyslovil se pan arcibiskup, že má v úmyslu postaviti zde dřevěný kostelík, a udával hned místo, kde by si kostelíček přál míti a nařídil inženýrovi Kybastovi, aby vypracoval stavební plán. Tento vypracoval plán, předložil jej arcibiskupovi, který plán schválil.
Dal se brzy do stavby a pověřil inženýra Kybasta řízením stavby. Stálý dozor nad stavbou byl svěřen hukvaldskému stolařskému mistru Jenigovi. Stavba skončena v roce 1875 a v témž roce byl kostelíček vysvěcen 3. října, současně s frýdlantskou kaplí klášterní, která právě tehdy byla zároveň s prostřední částí klášterní budovy dostavěna.
Za arcibiskupa Dra Th. Kohna byly všechny sloupy opatřeny železnými boty, aby vlhkostí tak netrpěly.
V roce 1910 dosavadní filiální kaple upravena na farní kostel, přistavena sakristie, pořízen kůr s točitými schody, zřízen romantický hřbitov a postavena nová fara. Opravy a stavby provedl městský stavitel ve Frenštátě p. Alfred Parma.