Mariiny bolesti tvořící prostor kaple
Vlevo zobrazené grafické znázornění se stalo východiskem pro myšlenkové i prostorové ztvárnění kaple. Díky tomu prvky prostoru nejsou jen navrženy s ohledem na symboliku a obsah nemají, nýbrž prostor má obsah a význam. „Pozemskou část“ chrámu tvoří živelně vyskládané kameny lehce převyšující návštěvníka. Jsou pozemské stejně jako my. V tomto soklu - v nás mají původ Mariiny bolesti. Protínají prostor v podobě surových trámů a směřují do jasného kruhového otvoru ve stropě, „k Bohu“. Jedním z trámů je i onen kříž, pod kterým stála Panna Maria. „Vznáší se“ v prostoru na osu kněžiště a orientuje interiér ke svatostánku, který je ním umístěn. Celý prostor nad kameny je obalen lehce působícím závojem Mariiných slz tvořených jemnými vertikálními okny a dřevěným obkladem.
Můžeme tedy rozdělení prostoru chápat jako část pozemskou (kamennou) a nebeskou (dřevěnou). Což platí i v exteriéru, kde dřevěná část je tvořena cedrovým lepeným obkladem, který zesvětlá do stříbřitého odstínu a bude působit velmi lehce a nehmotně.
Nad otvorem ve stropě je umístěn sanktusník, kterým je prostor osvětlován jak přes den, tak v noci, tudíž světlo od Boha k nám přichází ve dne i v noci. V útrobách sanktusníku je totiž umístěn světlený zdroj osvětlující podlahu kaple – prostor pro věřící a kněžiště. V oknech vnějšího pláště – závoji – by byly též skrytě umístěny světelné zdroje. Po západu slunce by jemně osvětlovaly nejen vnitřní prostor, ale též by utvářeli noční vizuální stránku kaple jako dominanty v krajině.
Kruhová podstata interiéru je akcentována uspořádáním lavic. Obemykají kněžiště, přibližují věřící obřadu a vytváří společenství.
Celá horní část kaple je navržena jako dřevěná konstrukce.
Zdroj: http://www.kaplenesvacilka.cz/