Chrám Páně sv. Mikuláše stojí ve výšce 425 m nad mořem. Je 47,6 m dlouhý a má 64 m vysokou věž. Jak stavba vznikala, není úplně jasné. Je možné, že kostel už stál ve 12. - 13. století. K nejstaršímu kostelu patří obvodové zdivo presbytáře a severní stěna (od Neka) trojlodí, na které byl při opravě chrámu v roce 1946-47 odkryt nízký lomený portálek (vchod). Kostel měl tedy presbytář a jednu loď. Loď však měla pravděpodobně rovný dřevěný strop. V 15. století bylo běžné přestavovat ranně gotické dřevěné stropy v lodi na klenuté. Avšak někdy musely být pro přílišnou šířku lodě rozpůlené a tak vznikalo nové dvojlodí s podpůrnými sloupy. Tak se z původně jednolodního kostela stal dvojlodní. Nešlo o přestavbu z nouze, ale o novou tvorbu. Již na sklonku 14. století vyrostla dvojlodí ve Velké Bíteši, Hustopečích atd. Později bylo potřeba kostel zvětšit, a proto se přistavěla boční, jižní loď. Současně byl nově překlenut presbytář, proto má stejné žebrovité klenutí. V té době už také vyrůstala věž se svojí čtvercovou základnou. Kostel byl dokončen asi r. 1410. Po generální opravě r. 1679 byl 24. června posvěcen olomouckým světícím biskupem Janem Josefem Breunerem, pozdějším primasem Čech a arcibiskupem pražským. Proto se v Meziříčí drží pouť v neděli kolem 24. 6. a říká se jí svatojánská. L. P. 1986 byla opravena celá věž a v roce 1990 loď. Roku 1992 byl kostel vymalován a pak pořízeny nové lavice. Obětní stůl podle Ludvíka Kolka udělal Petr Novák ze Lhotek. Nad vchodem do kostela jsou reliéfy čtyř evangelistů okolo Beránka Božího. Jsou z hodovské žuly a lipovského mramoru, autorem je místní rodák ak. sochař Jiří Marek, usazeny byly 28. 7. 1954. Od něho je kamenná sochy sv. Antonína pod věží, naproti ní měla být ještě socha sv. Judy Tadeáše, ale kvůli nástupu totality se tak nestalo. Na oknech vpředu: sv. Mikuláš Divotvůrce, biskup v Myře, patron dětí, obchodníků a lidu ohroženého vodním živlem, patron tohoto kostela, města a farnosti. Dále sv. Cyril a Metoděj, patroni celé Moravy a Evropy. Napravo sv. Leopold a sv. Prokop. V lodi Panna Maria Hostýnská a sv. Jan Sarkander před obrazem Panny Marie Čenstochovské. Posledně jmenovaný zde byl kolem roku 1598 na praxi jako bohoslovec u svého bratra faráře Mikuláše Sarkandera. Oltáře: hlavní s kalvárií ( kříž, Matka Bolestná a Miláček Páně sv. Jan) se sv. Václavem a sv. Janem Nepomuckým. Vedlejší loď má oltář sv. Anny se soškou Pražského Jezulátka. Po stranách jsou sochy sv. Kateřiny Sienské a sv. Kateřiny Alexandrijské. Na boku je oltář Panny Marie Lurdské s její sochou přivezenou z Lurd a sochami sv. Josefa, pěstouna Páně, a sv. Josefa Kalasánského, zakladatele piaristického školství, a oltář Božského Srdce se sochami sv. Jana Sarkandra a sv. Jana z Kříže. Vzadu je obraz sv. Mikuláše, sv. Floriána, jak chrání město, sochy Panny Marie a sv. Jana Nepomuckého. V boční předsíni je nová kaple Madony velkomeziříčské. U vchodu pod věží je umístěn vyřezávaný reliéf z lipového dřeva - Snímání z kříže. Je to absolventská práce zdejšího rodáka, akademického sochaře Jiřího Marka z roku 1938 (narozeného 1914, a zem. 16. 2. 1993). Pod ním jsou verše Jakuba Demla (nar. 20. 8. 1878, + 10. 2. 1961) kněze a básníka z Tasova. Zvony byly ulity v huti v Martinicích, kterou vedl Gabriel Knos, v letech 1969 a 1970 za velké pomoci místních občanů.