Historie kostela sv. Jana Křtitele v Sudicích:

Na úbočí kopce, v severní části obce Sudice, stojí velká pseudogoticky orientovaná trojlodní bazilika s transeptem. Stojí zde už více než 90 let. Ke konci 19. století přichází do tehdejší farnosti s dřevěným kostelíkem důstojný pan farář P. Arnošt Jureczka. Tato, pro obec významná osobnost, se značnou měrou zaslou­žila o stavbu dominanty Sudic.

Oblíbený farář si dovedl získat německou většinu v obci, a tak mohl roku 1903 přikročit ke stavbě nového kostela z červené cihly a kamene. V roce 1904 bylo také započato se stavbou fary. Obě stavby prováděl stavitel kostelů ve Slezsku Josef Seyfried z Kravař. Bazilika sv. Jana Křtitele je zmenšenou a poněkud pozměněnou kopií Dómu v Kolíně nad Rýnem. Je to bazilika v pseudogotickém slohu a představuje ústřední část celého areálu, ke kterému patří ještě ohradní zeď s branou, hrobka, fara a hospodářské budovy.

Celý areál byl roku 1990 Ministerstvem kultury ČSR prohlášen za kulturní památku.

Kněžiště a vedlejší lodi baziliky jsou zakončeny pěti stranami osmiúhelníku, vystupující příčná loď je zakončena pravoúhle. Vedle hlavních prostorů má bazilika i prostory vedlejší - sakristie a boční předsíně. Na západní straně trojlodi je čtyřboká věž s hlavní předsíní v přízemí a hudební kruchtou nad ní. Ve věži jsou hodiny a tři nové zvony z roku 1989 (Jan, Josef a Hedvika). 64 metrů vysoká polygonální jehlanová střecha věže, čtyřboká sanktustní vížka nad polem křížení i celá střecha jsou kryty břidlicí. Střecha má malé vikýře.

Hlavní prostory baziliky jsou zaklenuty poli žebrové klenby jednoduchých hvězdicovitých vzorů, v závěru presbyteria je jen poloviční hvězdicovitá klenba. Profilovaná žebra nesou oblé, od podlahy vybíhající přípory s patkou a rostlinnou hlavicí (hlavice nejsou většinou dodělány). Jednotlivé lodi oddělují hrotité oblouky. Vnějšek je opatřen opěrnými pilíři.

Vnitřní vybavení tohoto chrámu bylo ukončeno přísunem hlavního oltáře (1926) a kazatelny v roce 1929. Celý oltář, kazatelna a křtitelnice jsou vyrobeny z bílého mramoru, který byl dovezen z italské Carrary.

Všechny obrazy, i křížovou cestu, maloval hlučínský rodák Jan Bochenek v letech 1902 - 1910. Mši svatou zde doprovází zvuk dvoumanuálových varhan od firmy RIEGEL - KLOSS, postavených v roce 1908.

Stavba baziliky stála 700 000 říšských marek. Ještě před dokončením stavby mohl chrám vyhořet, a to v roce 1905, kdy byl požárem zničen starý dřevěný kostel, který stál v těsné blízkosti nově stavěného. Chrám byl vysvěcen 19. listopadu 1906 olomouckým světícím biskupem Dr. Karlem Wisnarem.

Farní budova ladí s celým stavebním komplexem. Volně stojící stavba z režných cihel, téměř čtvercového půdorysu, je zastřešena valbovou střechou krytou původně břidlicí (polovina střechy je dnes kryta plechem). Půdorys fary rozšiřují na všech čtyřech stranách střední rizality se štítovými nástavci,ve štítech jsou sdružená okénka. Při západní straně objektu je lodžie se třemi arkádami a přístupovým schodištěm. Korunní římsu zdobí obloučkový vlys a mezi přízemím a patrem se vyjímá kordónová římsa. Obdélná okna ve špaletách s pískovcovým ostěním přecházejí ve štítových stěnách rizalitu v profilované, tvarově různorodé římsy.

Hrobka je přízemní stavba obdélného půdorysu, také z režných cihel. Na třech stranách je otevřena arkádami (4x2) s lomenými oblouky, nesenými hranolovými pilíři. Ve cviklech jsou trojlisty. Atika je členěna slepými arkádami ve čtyřech obdélných polích, oddělených od sebe pilíři. Zadní stěnu prolamují čtyři obdélná okna s lomenými oblouky.

Také vstupní brána je přízemní stavba obdélného půdorysu, zastřešená je valbovou střechou s vikýřem. Obdélný průjezd zakončuji lomené oblouky. K bočním stěnám kaple přiléhají nižší polygonální přístavby s opěráky (slouží jako hrobky P.

Arnošta Jureczky a jeho více než 40 let zde působícího nástupce P.Josefa Konečného).

Posledním doplňkem areálu je uzavřený komplex tří hospodářských budov (chlévy, konírna, stodola) z režného zdiva. Objekty kryje sedlová střecha z původní břidlice. Budova v severní části komplexu typově nesouvisí s ostatním areálem. Je cihlová, omítnutá a patrně starší. Původní dřevěná vrata byla nahrazena plechovými a oblouky nad nimi se dozdily. Prostor dvora pokrývají, stejně jako prostor areálu fary, původní dlaždice s kolkem.

Bazilika sv. Jana Křtitele je chloubou nejen farnosti, ale i celého okolí a jistě ji budou obdivovat i budoucí generace. Zub času však zanechal na tomto sakrálním stavebním objektu své stopy. Od roku 1996 proto probíhá etapovitě rekonstrukce celého komplexu, která se pomalu blíží ke konci.