V souvislosti s celkovým vývojem tišnovského regionu lze předpokládat založení kostela sv. Václava v průběhu první, nebo druhé dekády 13. století. Původní kostel byl postaven pravděpodobně v pozdně románském slohu na svahu místního kopce, na dobře viditelném místě, které poskytovalo i jisté možnosti obrany. První zmínka o jeho existenci pochází z roku 1239, kdy olomoucký biskup Robert daroval klášteru Porta coeli patronát k tomuto kostelu, který je v darovací listině uveden jako „ecclesia sancti Wencezlai in Thussnowiz“.

Patrocinium kostela ukazuje na vztah zakladatele k vládnoucímu rodu, mohl to být moravský markrabě, či dokonce sám český král, čemuž také odpovídalo i jeho majetkové nadání. Poprvé byl kostel posvěcen po svém založení a postavení a pak ještě několikrát v průběhu staletí, vždy když se nad ním přehnaly bouře časů, kdy býval vypleněn, pobořen či se stal obětí požárů a dalších přírodních katastrof a pak znovu vystavěn nebo alespoň opraven.

Tak tomu bylo po husitském běsnění, kdy obnova chrámu spojená s jeho přestavbou trvala po celé století až do roku 1543, ale také po švédském plenění během třicetileté války i po mohutných požárech v 17. a 18. století.

Poslední velkou přestavbu kostela provedl tišnovský farář P. Josef Fetter v letech 1846–1855. V rámci této přestavby byla zvětšena a upravena sakristie, do chrámu vybudován nový postranní vchod, chrámová loď byla prodloužena o cca 10 m tak, že se její průčelí srovnalo v jedné linii s vedle stojící věží, vpravo od hlavního vchodu byla postavena boční kaple a nad prodloužením lodi byl zbudován nový kůr.

Dále byly vystavěny dvě nové oratoře a upravena klenutá místnost pod věží. Zásadně byl změněn i vnější vzhled kostela, proražením nových oken v průčelí a v lodi a zazděním několika gotických oken v presbytáři. Celkové náklady přestavby kostela dosáhly téměř 8500 zlatých, z nichž farnost byla schopna zaplatit pouze asi pětinu, zbytek zaplatil farář Josef Fetter z vlastních prostředků.

V roce 1848 tišnovský rodák a vídeňský advokát Jan Dvořáček věnoval chrámu nový oltářní obraz sv. Václava, který namaloval vídeňský malíř Ignaz Dullinger a který nahradil původní oltářní obraz téhož světce namalovaný brněnským malířem Franzem Wernerem.

Interiér kostela byl upraven nákladem skoro 800 zl, což mj. zahrnovalo především nový hlavní oltář s mensou, dva postranní oltáře v nové přístavbě a také oltář v boční kapli. Pro jeden z těchto bočních oltářů nechal Jan Dvořáček namalovat od stejného malíře i obraz sv. Cyrila a Metoděje, spolek místních žen pak věnoval 40 zlatých na další oltářní obraz sv. Josefa. Tišnovský občan František Bílý daroval chrámu nové varhany, které postavil za 1200 zl. v roce 1855 varhanářský mistr Josef Svítil z Nového Města na Moravě.

Následujícího roku 1856 se konala v Tišnově velká slavnost. Do města zavítal brněnský biskup Antonín Arnošt hrabě Schaffgotsche, aby v pondělí dne 29. září, na svátek sv. Michaela archanděla, kostel slavnostně posvětil a do oltáře vložil ostatky svatého Benedikta a svatých Inocence, Felixe a Viktora, křesťanských mučedníků z římských dob.

Přestavba chrámu v polovině 19. století v podstatě ukončila jeho stavebně-historický vývoj, který tak dostal podobu, jak ji známe dnes. Od té doby byl chrám zevnitř i zvenku mnohokrát opravován a zvelebován, jeho architektonická podoba se ale již nezměnila.