Vranov u Brna je známým a hojně navštěvovaným mariánským poutním místem, jehož historie sahá až do 13. století. Nachází se uprostřed krásné přírody asi 12 km severně od Brna v místech, kterým se dříve říkalo Moravské Švýcarsko. Historie Vranova se podle prastaré zbožné tradice zaznamenané kronikáři paulánského řádu klade do roku 1240, kdy zemský úředník, šlechtic Vilém nabyl na přímluvu Matky Boží ztraceného zraku. Z vděčnosti za své uzdravení nechal na Vranově postavit dřevěný kostelík, který se od nejstarších dob stal cílem poutníků. Nynější farní a poutní kostel Narození Panny Marie byl vybudován spolu s klášterní kvadraturou v letech 1617-1633 tehdejším majitelem panství knížetem Maxmiliánem z Liechtensteina podle plánů jezuity Jana Maria a brněnského stavitele Ondřeje Erny. Je postaven v raně barokním slohu s jedinou vnitřní prostorou. Dominantou hlavního oltáře je líbezná socha Panny Marie Vranovské s téměř sepnutýma rukama a mírně nakloněnou hlavou. Socha je dílem neznámého řezbáře z doby před rokem 1500 a přinesli ji patrně první pauláni vranovské komunity. Oltářní obraz Nejsvětější Trojice pochází od vídeňského malíře Paula Trogera. Kostelní klenba má bohatou freskovou výzdobu  opěvující slávu Matky Boží obklopenou anděli od malíře Jana Jiřího Etgense. Současně s výstavbou kostela byla pro rod zakladatele zřízena krypta, do nynější empírové podoby nákladně upravená na začátku 19.stol. Je zde dosud pohřbeno na 50 členů liechtensteinského rodu, přičemž poslední zde spočinula princezna Marie Benedikta v lednu 1992, která chtěla být pochována po boku svého otce pohřbeného v roce 1938. Je světovým unikátem, že se členové panujícího rodu cizího státu nechávali pohřbívat mimo výsostné území své země, v tomto případě Liechtensteinského knížectví (Fürstentum Liechtenstein).